Od oznámení uběhlo už pěkných pár hodin, mnohým je však stále zatěžko uvěřit. Vedení Memphisu Grizzlies včera vypustilo do světa informaci, že hodlá vyvěsit ke stropu haly dres Tonyho Allena, dnes už bývalého tahouna úspěšné sestavy z let 2010-2017. "Grindfather" jednoznačně patřil k výrazným tvářím úspěšné éry klubu, přesto se však chce nejednomu příznivci namítnout: Opravdu?

Za nápadem stojí dvojice Robert Pera a Chris Wallace, tedy majitel a generální manažer klubu. Pocty se má hráči dostat okamžitě poté, co se jednou rozhodne odejít do sportovního důchodu. Stejný "slib" slyšel už v létě i Zach Randolph.

Oba se s Allenem pravděpodobně stanou vůbec prvními hráči, jejichž dresy budou fanoušci uvnitř stadionu FedEx Forum obdivovat.

"Tony byl hnacím motorem ve všech sezónách, kdy jsme sedmkrát po sobě dosáhli na play-off. Kromě toho zůstává milovaným členem naší komunity," ocenil Allena ve svém sloupku Pera. "Vždycky hrál s takovým zápalem, že mu nebylo rovno. Pomohl zformovat naši kulturu, která je založena především na úsilí a tvrdosti, a vyzýval každého hráče, aby se mu vyrovnal. Jménem celé organizace Grizzlies bych mu rád poděkoval za jeho příspěvek a inspiraci celému Memphisu. Hrdě oznamujeme, že "Grindfatherův" dres s číslem 9 bude ve FedExForum jednoho dne viset."

"We are proud that @aa000G9's #9 jersey will hang in the rafters of @FedExForum alongside Zach’s one day.”https://t.co/hEpfJDtuYe pic.twitter.com/zc2UuIOcgL

— Memphis Grizzlies (@memgrizz) 12. října 2017

Wallace mu později přizvukoval: "Tony bude navždy jedním z "jádra čtyř", díky kterým se Grizzlies povedlo dosáhnout úspěchů i popularity. Nikdy bychom sedmi účastí v řadě v play-off nedosáhli - stejně tak skvělé "Grit and Grind" a "Believe Memphis" atmosféry - kdyby nebylo Tonyho. V průběhu času se Tony stal někým mnohem větším, než jen jedním z nejlepších obránců ligy. Stal se jedním z hrdinů našeho kultu, který reprezentoval Memphis srdcem, a to jako málokdo před ním pro jakékoli město. Tony i jeho rodina nám budou chybět, ale nikdy nebudou zapomenuti."

Pro pořádek dodejme, že Tony Allen letos v září podepsal novou smlouvu s Pelicans a po sedmi letech klub z Tennessee opustil. Odehrál za něj 462 utkání s průměry 8,9 bodů, 4,3 doskoky a 1,7 zisku za 25,1 minut. Co je však nejdůležitější - třikrát se dostal do nejlepší defenzivní pětky ligy a třikrát do druhé, cena pro obránce roku mu navíc několikrát utekla pouze o vlásek.

S Grizzlies si jednou zahrál finále Západní konference, dvakrát vypadl ve druhém kole a čtyřikrát se poroučel už po první sérii.

Tohle jsou fakta. Zaslouží si za ně Tony Allen místo mezi nesmrtelnými?

Jak Pera s Wallacem prohlásili, Allenův příspěvek jde daleko za jakékoli statistiky. Pětatřicetiletý chicagský rodák výrazně přispěl k nejlepšímu období v relativně krátké historii klubu, zasloužil se o jeho prozatím největší slávu i úspěchy. To mu nejde odepřít, lze pouze gratulovat.

Na druhou stranu je však na místě se zamyslet, jestli je tohle všechno dostatečný kredit na poctu, které se (většinou) dostávalo jen těm opravdu nejlepším. Těm, kteří nějakým způsobem vybočovali a psali historii nejen svého klubu, ale toho času i celé ligy.

U stropu hal napříč NBA tak najdete hráče jako Dominique Wilkins, Michael Jordan, Larry Bird, Isiah Thomas, Wilt Chamberlain, Jerry West a mnoho dalších. Najdete samozřejmě i nemálo těch, u kterých by se dalo polemizovat či nesouhlasit, převážně však v halách visí opravdové klubové legendy.

Jména, která jsou ověnčena tituly, individuálními oceněními, jsou průkopníky. Nezáleží ani moc čeho, důležité je, že tato jména vyčnívala. Měla výrazný zvuk. Kdo ho neměl, může už navždy jen snít.

Třeba takové Orlando Magic dodnes ještě nevyvěsilo ničí dres, pouze šestka je pro kohokoli v týmu zapovězena. Klub jí poctil své věrné fanoušky, kteří jsou pro něj vždy "šestým hráčem".

V Miami pak kromě Michaela Jordana (čestné místo), Tima Hardawaye, Alonza Mourninga a Shaquilla O'Neala visí pouze Dan Marino, jenž na Floridě udělal kariéru díky americkému fotbalu. Samozřejmě bude poctěn i Chris Bosh a v budoucnu jistě také Dwyane Wade, jinak se však s basketbalisty šetří.

Co třeba taková Minnesota? Kde na počátku nového milénia pobláznil davy urputný "srdcař" Kevin Garnett? I ten si ještě musí počkat, prozatím v hale najdete pouze dres Malika Sealyho. A to navíc ze smutného důvodu - v roce 2000 totiž, coby třicetiletý, Vlk Sealy zahynul při autonehodě.

Los Angeles Lakers vyřadili dvanáct dresů jedenácti hráčům, Boston Celtics dokonce vyznamenali čtyřiadvacet mužů. Jenže co jméno, to pojem. Ať už v kariéře na hřišti, nebo mimo něj (pouze Celtic Reggie Lewis byl stejně jako Sealy vyznamenán posmrtně).

Zopakujme, že Tonymu Allenovi nelze upřít zásluhy, o které se coby důležitý člen Grizzlies přičinil. Pomohl dostat klub na mapu, na západě USA má zkrátka solidní pověst.

Na vyvěšení dresu ke stropu haly je však velmi brzy, navíc když Allen stále neukončil aktivní kariéru. A hlavně - jsou jeho zásluhy v globále dostatečné na to, aby se mohl rovnat legendám?

Na to už si musí každý odpovědět sám.

Thank you to every fan and every person in the @memgrizz organization. I love each and every one of you. #AllHeartGritGrind #GnG https://t.co/haDMLR4gzd

— Tony Allen (@aa000G9) 12. října 2017